Zasvěcení do reiki na hoře Korijama
Bylo to první zasvěcení do reiki, psychické znovuobjevení do starodávného systému. Mikao Usui sestoupil z hory Korijama s léčebnou metodou, kterou používali Buddha i Ježíš. Při sestupu měl zážitky, které jsou tradičně známy jako 4 zázraky. Nejprve si při chůzi ukopl palec. Posadil se a instinktivně si na něj položil ruce.
Jeho ruce začaly být horké a poraněný palec se zahojil. Potom přišel k domu, jenž na úpatí hory sloužil jako útočiště poutníkům. Požádal o vydatné jídlo, což nebylo po 21 denním půstu právě rozumné, ale nezpůsobilo mu to žádné potíže. Ženu, která mu podávala jídlo, trápil bolavý zub. Když jí přiložil své ruce na tvář, bolest pominula. Po návratu do kláštera se dozvěděl, že představený kláštera leží v bolestech způsobený artritidou, a i jeho vyléčil. Usui pojmenoval léčivou energii reiki, což znamená univerzální energie životní síly.
Jeho dalším krokem byl odchod do kjótských chudinských čtvrtí. Tam žil několik let v městském útulku pro bezdomovce a léčil každého, kdo za ním přišel. Kultura a etika té doby vyžadovala, aby mrzáci a lidé se zjevnými vadami byli společností podporováni jako žebráci. Každého vyléčeného člověka požádal, aby začal nový život. Ale posléze zjistil, že má kolem sebe stále tytéž lidi. Když viděl, že lidé, které vyléčil, pokračují v žebrání, místo toho, aby si opatřili poctivou obživu, rozhodl se odejít.
Mnozí vyléčení byli nespokojeni, protože nemohli už tak snadno žebrat a museli si jít hledat práci. Mikao Usui se stal poutníkem a prošel s reiki pěšky celé Japonsko. Při svém putování se setkal s Čudžirem Hajašim, bývalým důstojníkem námořnictva a rezervistou na penzi. Hajaši získal zasvěcení na mistra reiki v roce 1925 a stal se tak Usuiovým nástupcem. Do dvé smrti v roce 1930 Usui vychoval 16 mistrů reiki. Hajaši si otevřel v Tokiu léčebnou kliniku, kde léčitelé pracovali ve skupinkách. Tito léčitelé rovněž chodili domů k lidem, jejichž zdravotní stav jim neumožňoval se na kliniku dostavit.
V roce 1935 na léčení přijela i Hawajo Takatová. Nemohla se smířit se smrtí svého manžela, byla na pokraji psychického zhroucení a projevily se u ní příznaky vážných fyzických potíží. Její stav se stále zhoršoval a bylo jí řečeno, že bez operace nepřežije, ale operace jí může zabít. Noc před operací uslyšela hlas, který jí říkal, že operace není nutná. Uslyšela hlas znova, když byla na operačním sále. Vstala a zeptala se chirurga, zda neexistuje jiný způsob léčby. Lékař odpověděl ano, pokud můžete zůstat v Japonsku dostatečně dlouho a pověděl jí o klinice Čudžira Hajašiho.
